Apel na mládí
Cinkat klíči, rozdávat letáky psané na psacím stroji to už v naší moderní době ztratilo svůj lesk. Všichni tak nějak zapomněli a vše už mají v hlavě jako pouhou vybledlou vzpomínku zasazenou daleko mezi ostatními událostmi jejich životů.
Pro mě osobně je neskutečným symbolem 17. listopad, který se nezadržitelně blíží. Narodila jsem se 11 let po revoluci, patřím do tzv. generace Z. Trochu občas cítím, že jsem se snad narodila do špatné doby. Jak ráda bych se zapojila do organizace a šíření informací o nadcházejících protestech. Být součástí něčeho tak nevídaného a velkolepého v té době. Vzpomínáme na to s velkou pompou, ale udělali bychom to znova, byli bychom schopni se zmobilizovat v dostatečném počtu?
Argumentem jsou sociální sítě a mnohem lepší dostupnost informací, vytrácí se ale osobní rovina komunikace a sounáležitost.
Hlavou se mi už pár měsíců honí myšlenka a určitě nebudu první, kdo ji vysloví. Svoboda není naše babička, rodinný příbuzný, který tu je a ještě nějakou dobu bude. Naši rodiče a prarodiče si ji museli vybojovat, to my neznáme. Počítáme, že zde bude jako vzduch, automaticky a napořád. Jenže je to něco, za co musíme bojovat neustále, jako bychom ji ztráceli každým dnem. Vyvažovat dění, projevovat názory, jít volit, stát se aktivním občanem. To bychom měli. Nikdo jiný to za nás neudělá. Celý život se vzděláváme, učíme se, jak žít a nyní je čas všechny tyto znalosti propojit, skloubit je se selským rozumem a začít konat. Vystoupit z virtuální bubliny a zajímat se o dění kolem sebe. Paradoxně nás technologie v globálním měřítku mnohem více svazují než, že by otvíraly lidské cesty.
Často je nám staršími generacemi předhazováno, že ničemu nerozumíme a v životě jsme toho neprožili tolik, jenže si neuvědomují, že oni na tom nebyli v našem věku jinak. Je zcela přirozené, že se musí odněkud začít - a čím dříve, tím lépe. Člověk se neustále proměňuje tím, co se děje okolo něj a také tím, co sám zažívá. Bylo by naivní si myslet, že dvacetiletý člověk bude mít vše naprosto srovnané, bude zastávat názory a hodnoty, které jsou nenapadnutelné. Od toho je ale proces učení se. Děláním chyb. Zde narážíme na jinou problematiku, a to vzdělávání. Stejný princip funguje i jinde v životě, nejedná se pouze o školu. Čím dříve nám bude dovoleno dělat chyby, tím dříve se z nich poučíme a nebudeme na nové principy přicházet někdy v pozdní dospělosti. Bohužel dnešní vzdělávací systém je založen na tom chyby nedělat, a proto jsme později zmatení, odráží se to ve všech sférách.
Chybovat ovšem neznamená nemyslet kriticky, nedohledávat si informace, následně je ověřovat, a už vůbec ne nenaslouchat okolí, potažmo zkušenějším lidem. Cílem není zavírat si navzájem dveře.
Jako v každém vztahu, tak i v mezigeneračním, je důležitá Komunikace a Respekt. Mít úctu ke starším lidem ale neznamená přebírat slepě všechny názory.
Strany se navzájem respektují pokud se nepřerušují, poslouchají a debatují o dané problematice společně, když dokáží přehodnotit svůj názor na základě věcné argumentace druhé strany. Mít odlišný pohled na situaci, ať už z jakéhokoliv důvodu, nutně neznamená Nerespekt.
Proto se mladí lidé, studenti, mladé rodiny, mladí politici nebojte projevit se, zasadit se o pro Vás důležité hodnoty, jenom kvůli tomu, že byste mohli udělat chybu. Tu ve svém úsudku může udělat i zkušený válečný veterán. Nenechte si vzít čas, který máte na to učit se.