Démokritos

Před více než 2500 lety, kdy u nás ještě vládla doba železná a lidé lovili mamuty, v Řecku filozof Démokritos přemýšlel nad fungováním planety a lidských bytostí. Přišel s velmi nadčasovou teorií o složení světa z jednotlivých částic, již Jostein Gaarder v knize Sofiin svět přirovnává k legu. Jednotlivé dílky lega představují nerozdělitelné atomy, ze kterých vznikají bytosti, rostliny a veškeré neživé složky kolem nás. Vše, co jsme kdy spatřili, je pouhým výtvorem ze stavebních částiček, které se nikdy nerozpadnou, nýbrž se pouze přestaví do jiné podoby. S plynutím času se bortí stavebnice lidských těl, rostlin a zvířat, ale jejich atomy zde navždy zůstávají přeskupujíce se do nových forem. Takže dle Démokritovy teorie to vlastně znamená, že částice tvořící minulost, vytvářejí současnost a stejně tak se budou podílet na tvorbě budoucnosti. Stavíme mrakodrapy, které dříve mohly být kameny ve skále, barevným motýlem či třeba jarní sněženkou. Jen se jejich atomy spojily s jinými a vytvořily tak nové tvary světa.

Když se tedy duše těch, jež milujeme, vydají na neznámou cestu a nám se zdá, že jsme je navždy ztratili, dle Demokrita se jedná o pouhou iluzi, neboť částice nikdy nezmizí. Zůstávají na tomto světě a můžou se třeba zatoulat do našich potomků, našeho domova, či do nás samotných.

Sám Démokritos, avšak nevěřil tomu, že by duše putovala z těla do těla, nýbrž, že různé částečky si duši hledají, obklopují ji a vytváří pro ni schránku, tedy tělo. Kdyby to tak skutečně fungovalo, neznamenalo by to také, že naše atomy a buňky si nesou paměť ze svých předešlých podob? Nevysvětlitelný odpor či fobie, jež nemají původ v dětství, by tak ihned začaly dávat smysl.

A ještě další myšlenka v souvislosti s Démokritovými názory nás může hlodat v mysli. Nemáme sklon vyhledávat věci a lidi, kteří jsou složeni ze stejných atomů, jenž dříve tvořily jeden celek? Když naši pozornost upoutá obyčejná květina, když si s někým nadmíru rozumíme nebo když sáhneme v knihkupectví zrovna po té knize, která na nás volala, ať si ji vezmeme do ruky. Jako by se částice, dříve tvořící jednu bytost, snažily opět spojit a hledat své po celém světe rozptýlené kostky lega.

Ať už Démokritos svou teorii rozvíjel jakkoliv, rozhodně jsou jeho názory zajímavým podmětem k zamyšlení, a i přestože jeho teorie o nedělitelnosti atomu nebyla tak úplně pravdivá, jak prokázala věda až o mnoho století po něm, určitě můžeme jeho myšlenky považovat za velmi nadčasové a inspirující pro další teorie filozofů či vědců.