FEMI OKÉNKO
Potraty, antikoncepce, nezávislost, kariéra nebo děti?... Pouhý začátek výčtu témat, která se týkají žen a jsou neustále předmětem vášnivých diskusí.
Ovšem ne všichni vědí, čeho všeho se feminismus vlastně týká. Dokazuje to například vyjádření primátorky města Brna Markéty Vaňkové, která se v podcastu Insider vyjádřila, že feministka není, protože je ráda, když za ni muž zaplatí kafe nebo jí pomůže do kabátu. A přesně proto je třeba toto téma osvětlovat.
První vlna feminismu je datována do 19. století, ovšem tyto myšlenky musely být v hlavách žen mnohem delší čas. Již v 18. století se v Evropě v rámci osvícenství, které radikálně proměnilo pohled na člověka jako jedince i jeho individualitu, začala konkrétněji formovat myšlenka feminismu. Ženy si začaly uvědomovat, že neexistovala rovnoprávnost mezi mužem a ženou téměř v ničem. Ve Francii byla například bojovnicí za rovnoprávnost Olympe de Gouges. Přes nejrůznější peripetie v 19. a 20. století jsme se dostali až do současnosti, kdy otázka feminismu stále není zcela jednoznačně dořešená. A otázka zní, zda-li je vůbec žádoucí, aby vyřešena byla, jelikož v tomto aktivním stavu neustále vyvolává debaty a nutí společnost, aby se zamýšlela a přeformovávala jisté zažité vzorce a stereotypy.
V některých kruzích a při čtení určitých médií by se mohlo zdát, že například některé genderové stereotypy jsou již dávno vyvráceny a překonány, ovšem velice záhy po delším pobytu v ulicích čtenář zjistí, jak hluboce se spletl a jak snadno se uzavřel ve své názorové bublině.
Aby ale nebyla vina házena pouze na jednu stranu, faktem je, že příliš extrémní názory na straně feminismu mohou původní myšlence škodit a že se v mnoha případech od původní myšlenky poměrně značně vzdalují. A bohužel tomu nepomáhá ani styl prezentace a komunikace. Balancovat na zdravé hraně není v ničem jednoduchá věc, zvlášť pokud je do tématu jedinec emočně zainteresován, což v tomto případě není vůbec náročná věc. A nejen pro ženy a lidi feministicky smýšlející, ale naopak i pro muže, kteří vyjádření určitých názorů mohou brát jako útok na sebe a svou maskulinitu, respektive snadno se mohou cítit, že jsou z některých situací záměrně vytlačováni.
Toto je pouze uvedení do tématu a nastínění myšlenek, kterými je třeba se věnovat. Ani tento nemá být obhájcem pouze jednoho dogmatického a extrémního názoru, ale zdravé propojení více úhlů pohledů a osvětlení myšlenek skrytých za hlasitými nic neřešícími výkřiky.