Milost
Krvácející ústa, špinavá výstroj, samopal v ruce, na hrudi fotografie matky a posledních pár vteřin. Kulka proletěla tělem jako blesk, kdyby nebylo následné bolesti, nejspíš by si toho ani nevšiml. Leží, ale nesípe, ví, že to nemá smysl, že jej tady nikdo neuslyší. Kolem jsou samá mrtvá těla. Včera, když tam vtrhli, byla ještě mnohá živá. Měla dokonce jména: Naděžda, Anna, Sergej, ... Dnes se ocitl na zemi stejně jako oni. Nikdy vlastně nechtěl být tady, není to jako obyčejný výlet, je to boj. Boj za koho? To doposud nezjistil. Přemýšlel o tom v každé volné chvíli, zeptat se nemohl.
Před šesti týdny po několikahodinové cestě spatřil rozlehlou pláň plnou trosek. Tato krajina se pro něj stala improvizovaným, a jak doufal, dočasným domovem. Míťovi bylo 17 let, narozeniny měl mít pár dní poté, co vyrazili.
Proč nyní leží mezi mrtvými? Neuposlechl rozkaz. Byl jeden z mála, kteří se vzepřeli. Díval se, jak se trhají šaty, slyšel křik, jenž se sléval do jednoho táhlého zvuku, trvalo to několik hodin. Plenění všech domů, zmocňování se každého civilisty. Když si všiml, že Dmitrij jen postává, křikl velitel, ať se připojí k ostatním. Zůstal stát. Stále stál, slyšel pořád křik, k němuž se po chvíli přidal i velitelův hlas. Neposlouchal jej. Byl ochromen vším, co se dělo okolo něj, nedokázal reagovat. Ostrá bolest na hrudi a pád. Ani se nehnul. Nevěděl, jak dlouho tam leží. Křik dávno ustal.
Z dálky se blíží kroky. Mladá žena v khaki výstroji jde po silnici směrem k mrtvým. Zastavuje se u každého a kontroluje jejich životní funkce. Pokaždé, když zjistí, že je člověk mrtev, dvakrát mu přejede palcem po čele do kříže. Dmitrij je poslední, u něhož ještě nebyla. Dívá se na něj z výšky s vážnou tváří. Po desítkách sekund se sklání i k němu. Zkouška životních funkcí byla tentokrát pozitivní. Voják vydává ze svých úst pár hlásek: "Vojna net." Přitom mu z úst teče potůček krve, nemůže se hnout.
Žena vytahuje svou ruční zbraň, míří na vojáka a střílí. Po jedné ráně je i Dmitrij bez života. Fotka matky v jeho hrudní kapse je celá zmáčená krví. Žena se nadechuje a dívá se na jarní nebe nad hlavou.