Nová

Sedím na baru

nedívám se očima - po staru.

Dívám se pouze svým srdcem.

Hlava mě ale lapila do sebe,

snad do pasti,

kterou jsem nastražila pro tebe.

Udělala tak zadost věcem všem.

Zahlédla jsem pána,

jak společně se svým psem močí.

Ani díky tomu se mi svět dál netočí.

Zastavila jsem se a dál už jde jen sen.

Sen, jenž si utváří vzpomínky,

a i když sleduju stále tikající hodinky,

stojím na místě v nečasu bez času.

Klamu se. Užívám přítomného života?

Či veškeré bytí/žití pohltila temnota,

jež dala šanci temného rytíře hlasu?

Přijde i Katarze? Zajisté trápení.

Nezahnalo ho ani sladkých myšlenek mámení.

Konec v nedohlednu.

A.